Současná lukovská fara byla za velkých obtíží vystavěna v roce 1871. Její stavba byla podmínkou pro stavbu nového kostela v Lukové (vysvěcen v roce 1885).

Prvním lukovským farářem a duchovním byl páter Ludwig Veith. Do Lukové přijel už v roce 1871, oficiálního jmenování farářem se dočkal až 16. ledna 1872. Faře v Lukové přispěl i tím, že se značným úsilím vybudoval zelinářskou a ovocnou zahradu a kolem farní budovy vysadil vinnou révu.

Po jeho smrti se administrátorem¹ farnosti stal páter Josef Vacek (narozený 15. října 1848 v Dolní Čermné). Do Lukové přišel z Výprachtic. Když u nás ukončil svou administrátorskou službu, vrátil se zpět do Výprachtic.

Druhým farářem byl Josef Kudrnáč, který do Lukové přijel 11. srpna 1880. Během jeho pastorace² probíhala výstavba nového farního kostela, který pomáhal budovat od začátku až do konce.

Stavba kostela byla šťastně dokončena a jeho svěcení se v roce 1885 zhostil královéhradecký biskup Josef Jan Hais. Farář Josef Kudrnáč svou činnost v Lukové ukončil 1889. Zajímavostí je, že v říjnu 1885 ještě společně stály na hřbitově starý a nový kostel!!!

Nástupce faráře Kudrnáče, František Černý, působil do 6. června 1889 jako kaplan³ v Dolní Čermné. K nám do vesnice přišel 9. listopadu 1889, ale po dvou letech byl jmenován farářem v sousedních Rudolticích. V předvečer jeho odchodu se v Lukové konal pochodňový průvod završený ohňostrojem. V neděli 14. dubna 1901 odpoledne měl farář srdečné kázání na rozloučenou.

Po jeho odchodu farnost v Lukové spravoval Franz Král. Stal se tak čtvrtým lukovským farářem. Pastoraci v Lukové ukončil, když byl v roce 1915 ustanoven farářem na uprázdněné faře v Třebovici. V předvečer jeho odjezdu pro něj místní hasiči uspořádali pochodňový průvod. V neděli 7. listopadu 1915 odpoledne pronesl krátké rozlučkové kázání, načež se za doprovodu farníků vypravil na své nové působiště.

Nástupcem Franze Krále se stal Alois Lorenz, narozený v obci Javorník v Krkonoších, kde po vysvěcení působil jako kaplan. Odtud se v roce 1916 přestěhoval do Lukové, kde byl ustanoven řádným farářem. Souběžně 17 měsíců působil jako administrátor excurrendo⁴ v Žichlínku. Farář Alois Lorenz v Lukové zkraje roku 1927 odešel.

Kvůli velkému nedostatku duchovních fara v Lukové nedostala vlastního kněze – administrátorem excurrendo byl pro Lukovou ustanoven žichlínský farář Johann Evangelista Grolik.

Luková nového duchovního administrátora získala 1. října 1927 – byl jím pensionovaný katecheta⁵ Franz Langhammer z Čenkovic. Svou první mši v lukovském kostele sloužil 9. října 1927 a jako farní administrátor v obci zůstal až do roku 1938, kdy přešel na faru do Damníkova. Franz Langhammer byl velmi oblíbeným farářem.

V roce 1939 přišel na jeho místo farář Karl Posner, který si s sebou přivedl i svou farskou kuchařkou Antonií Peukertovou. Během války mnohým rolníkům v Lukové pomáhal na poli. Spolu s ostatními Lukovskými podstoupil 13. června 1945 pěší cestu přes Červenou Vodu do Medzylesie. Po pěti týdnech se s paní Peukertovou vrátil do Lukové, faru zde však našli vyrabovanou. Později byli odsunuti z Lanškrouna. Jeho pohřeb se konal 8. ledna 1951 na hřbitově v Orsenhausenu. Dostavilo se mnoho místních i bývalých obyvatel Lukové.

V současné době jsou na faře patrné velké stavební úpravy, které jí vrací její původní vzhled.

Stanislav Vimr

Poznámky:

¹ administrátor – kněz, který byl dočasně pověřen vedením kláštera nebo farnosti
² pastorace – to, co dělá kněz (přímé vedení farnosti, působení na lidi, pomoc v různých životních situacích, udílení svátostí)
³ kaplan – duchovní, který se stará o určitou skupinu věřících/obyvatel
⁴ administrátor excurrendo – doslovně „dojíždějící správce“ – kněz, který je pověřený správou i jiné než své domovské farnosti (z důvodu nedostatku kněží)
⁵ katecheta – učitel náboženství