První lukovský fotbalový spolek vznikl v roce 1932. Do té doby byla fotbalová hra ve vsi živelná. Hrálo se na plácku obecné školy.

Popud k založení fotbalu přišel od velkých vzorů – klubů Sparty a Slávie v Praze, a též od sportovního fotbalového spolku Turnverien v Lanškrouně. Zakladateli byli školáci, kteří si zvolili kapitána, pokladníka a jednatele. Skoro všichni mladí chlapci ve vsi, se stali členy. Vstupní poplatek činil 50 haléřů. Nebýt občasného daru od dospělých milovníků fotbalu, nemohli by si z těchto příspěvků zakoupit míč, dresy apod. Trénovali a zápasy hráli jen na posekané louce, proto byla sezóna hraní velice krátká. Mladí fotbalisté na obci prosili o sportoviště. Radní ale neměli žádné představy o fotbalovém hřišti, tak klukům odkázali houštím a křovím zarostlý palouk u krejčího Kunze (dnes dům zbouraný).

Bylo to však příliš malé místo, které si ještě pro sebe nárokovaly husy a slepice. Zde jim vypomohl pan Franz Hübl (dnes Krskovi). Uvolil se, že na jeho statku za stodolou se mohlo neomezeně hrát. Většinou se hrálo s běžnými botami. To ale vyvolalo zlobu rodičů. Posléze starosta obce finančně umožnil nákup dresů a míče. Zápasy probíhaly většinou se sousedními obcemi, ale i s lanškrounskou mládeží. Jedna hra proti českému statku skončila rvačkou, do které se zamíchali i dospělí Češi, protože jejich mužstvo prohrálo. Jinak vítězství a porážky se sousedy byly zhruba vyrovnané. V roce 1936 se řídící učitel Kleiner zřekl ovocné školní zahrady. Stromy byly odstraněny a sedlák s volským potahem se postaral o to, že hrací plocha byla rovná a bez propadlin. Na akci se již podíleli také dospělí muži.

Bohužel, radost ze sportu netrvala dlouho. Čtrnáctiletí až šestnáctiletí hoši museli nahradit chybějící muže v hasičském sboru, a tak silně prořídl fotbalový mančaft. Po konci války následoval odsun a konec německého sportu v Lukové.

Podle vyprávění pana Františka Píše, se fotbal v Lukové hrál již v květnu 1945! Dokonce prý zde postavili dva mančafty, které hrály na vysoké úrovni.

Úvodní snímek je z roku 1958. Fotbalisté jsou zachyceni u Hrubčíků na zahradě. Zde již někteří ze čtenářů mohou pomoci určit fotbalisty. Další snímky, nejsou datovány. Pro zajímavost je přidán snímek odbíjené.

Stanislav Vimr

Pozn.: Budeme rádi když se s námi podělíte o jakékoliv informace, které by nám pomohly doplnit chybějící údaje

.

Doplnění p. Chaloupky:

K první fotografii:
Stojící z leva: ?, ?, Jiří Chleboun, ? Doleček, Vojtěch Hrubčík. Dolní řada: Karel Vítek, ?, Ladislav Sonták, Antonín Chroust, Václav Hudeček, Karel Pišťáček

K druhé fotografii:
Stojící zleva: Jan Kozák, Jaroslav Koudelka, Vlastimil Marek, Ladislav Černý, ? Wendlig, Jaroslav Novotný, Bořivoj Richtr, Antonín Faltýnek. V podřepu zleva: Ladislav Sonták, Stanislav Šípek, ?, Jan Motyčka

Fotbal v Lukové se  v období 1965 – 1975 (to období je pouze odhad) dostal do hlubokého útlumu. Pod vedením trenéra Jana Kozáka se hrál fotbal v Damníkově. Z tohoto období pochází níže umístěná fotografie. Zjevně byla pořízena na hřišti v Damníkově. Je na ni 5 hráčů z Lukové (Wendlig, Novotný, Richtr, Faltýnek, Sonták).  Po přestěhování pana Kozáka do Lukové, fotbalové dění v Damníkově upadlo.

Historie fotbalové kabiny v Lukové

Do stavby fotbalové kabiny se s nadšením pustili fotbalisté pravděpodobně v roce 1946. Nadšení je opustilo ve stadiu hrubé stavby do výše oken. Dokončení kabiny se nakonec musela ujmout Obec Luková. V té době byl jmenován Okresním úřadem můj otec do funkce starosty a tak se první Chaloupka zapsal do historie této stavby. Fotbalová kabina sloužila během výpadku fotbalové činnosti jako klubovna mládeže. Taktéž zde byla v provozu fotokomora s vybavením (dnešní sklad míčů).

Někdy po roce 1980 jsem jako novopečený předseda Sokolu Luková vyprovokoval rekonstrukci kabiny. Sehnali jsme dotaci, nakoupili materiál a začali opravovat. Nejdůležitější položkou v zásobování stavby byl zkvašený jablečný mošt. Nějak jsem ho neuhlídal a místo moštu jsme měli 50 litrů jabčáku. Díky němu bylo na stavbě veselo a pracovat chodili i nesportovci. Vypilo se úplně všechno.

Poslední rekonstrukce už byla bez Chaloupků, o tu se postaral Petr Duspiva.

Jaromír Chaloupka