Kostel sv. Markéty

Obec Luková se jako farní uvádí již v roce 1350. Starý dřevěný kostel byl nákladně přebudován v roce 1677. Na jeho stavbu byly použity mohutné kmeny z lesa, rostoucího v místech dnešních dalekosáhlých polí mezi Lanškrounem a Lukovou. Interiér kostela zdobily malby zobrazující výjevy ze selského života. Starý kostel musel být roku 1860 uzavřen a byly provedeny nejnutnější stavební úpravy. Roku 1876 byla postavena farní budova, začátkem osmdesátých let devatenáctého století byl původní kostel i se zvonicí stržen.

V roce 1882 šest koní přitáhlo z lomu v Albrechticích základní kámen pro nový kostel, který byl uložen v jižním rohu věže. Vysvěcení základního kamene proběhlo dne 11. 4. 1882. V tomtéž roce byla dokončena stavba lodi kostela. O rok později byla postavena věž a stavba kostela byla dokončena a vysvěcena v roce 1885. V současné době se v kostele každý rok konají poutní mše a slouží pro potřeby smutečních událostí. Konají se zde i varhanní a adventní koncerty.

Historie

Obec Luková se jako farní uvádí již v roce 1350, v souvislosti s ustanovováním biskupství v Litomyšli. Už v této době zde tedy nepochybně nějaký kostel stál. Stejně jako řada dalších far zanikla v době katolické reformace a Luková se dostala do kolatury fary v Lanškrouně. V roce 1677 byla převedena k obnovené faře v Damníkově a od roku 1784 se obnovila samostatná fara i zde.

Starý dřevěný kostel byl nákladně přebudován v roce 1677. Na jeho stavbu byly použity mohutné kmeny z lesa, rostoucího v místech dnešních dalekosáhlých polí mezi Lanškrounem a Lukovou. Interiér kostela zdobily malby zobrazující výjevy ze selského života. V roce 1682 areál kostela doplnila masivní kamenná zvonice, která zároveň sloužila i jako vstupní brána na hřbitov. Zvonice byla zbořena roku 1882.

Starý kostel musel být roku 1860 uzavřen a byly provedeny nejnutnější stavební úpravy. V roce 1866 převzala patronát nad kostelem obec a začalo se uvažovat o demolici zchátralého kostela a výstavbě nového chrámu.

Roku 1876 byla postavena farní budova, začátkem osmdesátých let devatenáctého století byl původní kostel i se zvonicí stržen a v roce 1882 šest koní přitáhlo z lomu v Albrechticích základní kámen pro nový kostel. Kámen byl uložen v jižním rohu věže a vysvěcen 11. 4. 1882. V tomtéž roce byla dokončena stavba lodi kostela. O rok později byla postavena věž kostela. Stavbu, dokončenou v roce 1885, provedl dle vlastních plánů lanškrounský stavitel Ondřej Seifert nákladem 19 345 zlatých.

Za dalších 2 I 00 zl. byly do nového kostela pořízeny varhany u firmy Rieger z Krnova. V novém kostele, honosícím se výbornou akustikou, se naplno rozvinul hudební talent místních obyvatel. Zdejší chrámový pěvecký sbor měl řadu vlastních písní, které se zpívaly jen v Lukové. Přísně symetrický kostel má dlouhou obdélníkovou loď sklenutou křížovou klenbou s odsazeným a trochu nižším pětibokým presbytářem. Před vstupní průčelí celou svou šíří předstupuje štíhlá věž s vysokou jehlancovou střechou.

Zvonové patro věže, od spodní části oddělené kamennou římsou, je na všech stranách otevřené sdruženými okny s lomenými záklenky. Korunní římsa věže nad středy stěn vybíhá v sedlové štítky, v nichž jsou vsazeny hodinové ciferníky. V nárožích věže ve vrcholu vybíhají na konzolách vysazené kamenné věžičky završené plechovými kytkami.

Stěny lodi chrámu s okny zaklenutými lomenými oblouky s dřevěnými kružbami zajišťují opěrné pilíře. Zeď s triumfálním obloukem vrcholí kamenný sanktusníkem přikrytým sedlovou stříškou. Stěny v interiéru chrámu pokrývá secesní výmalba tvořená geometrizovaným vegetabilním ornamentem, provedeným v kombinaci modré, červené a zlaté barvy.

Vnitřní zařízení kostela vzniklo současně s chrámovou budovou a stylově s ní tvoří jeden celek. Uprostřed hlavního oltáře je v rámu završeném lomeným obloukem obraz sv. Markéty vytvořený malířem Neugebauerem v roce 1884. Po stranách obrazu stojí polychromované sochy sv. Antonína Paduánského a sv. Alžběty. Celý oltář vrcholí hustou sítí fiál propletených kružbovými motivy.

Po stranách vítězného oblouku jsou oltáře zdobené obdobnou architekturou jako hlavní. Pravý oltář sv. Gotharda nese obraz z první poloviny 19. století, s jehož vznikem je svázána pověst, která vypráví o tom, jak v době, kdy ještě existoval velký lukovský rybník, bývala obec často postihována silným krupobitím, které přicházelo právě přes rybník a vše potlouklo. To trvalo léta a lidé mívali bídu s nouzí. Jednou, když se zase hnala bouře k obci, rychtářka se ve své úzkosti obrátila s prosbami na sv. Gotharda. Přinesla z komory poslední bochník chleba a držíc jej proti blížícím se mrakům vzývala světce o pomoc. A skutečně byla tentokrát Luková před pohromou uchráněna a měla pěkné žně. Na památku této události dala rychtářka namalovat obraz představující sv. Gotharda v biskupském rouše, jak vztahuje ruce proti mračnům.

Před ním klečí žena v dobovém kroji a zdvihá k němu pecen chleba. V pozadí je zobrazen původní dřevěný kostelík a rychta v Lukové, v popředí je břeh rybníka.

V. Novák (Listy Lanškrounska)