Máme mít obavu ze zániku kostela v Lukové?

Po vysvěcení kostela v říjnu 1885 si občané pochvalovali, jaký krásný svatostánek mají k dispozici. Neváhali o něm hovořit jako o chrámu. Vždyť starý dřevěný kostel byl tak zchátralý, že ještě před jeho zbořením se zde musely dělat nákladné opravy, aby farníci nebyli ohroženi na životech.

Když 16. října 1881 tehdejší starosta Johann Groh uvolnil pozemky a stavební mistr Andreas Seifert z Lanškrouna převzal stavbu kostela, vládlo v obci radostné očekávání velké změny. To ještě nikdo netušil, jaké nastanou pro obec finanční potíže. Ukázalo se, že odhad nákladů byl stanoven příliš nízko.

V březnu 1882 byla stavba kostela zahájena. Základy byly vyhloubeny až do hloubky 2 m 30 cm, základy věže jsou hluboké 3 metry. Stará kamenná zvonice musela být předtím odstraněna. Na Zelený čtvrtek 6. dubna 1882 přivezl rychtář Franz Appl za pomoci 6 koní z Albrechtic základní kámen a 11. dubna jej lanškrounský vikář a děkan v České Třebové Josef Tupec posvětil. Základní kámen byl vložen do jižního rohu kostelní věže. Stavba kostela následně postupovala velmi rychle.

Na jaře roku 1883 se pokračovalo ve stavbě, vyzdvihla se věž, byla dokončena klenba, kruchta, vnitřek kostela byl omítnut, na věž byl instalován kříž, do věže byla instalována zvonová stolice a zavěšeny zvony. Během těchto prací se ze 14 metrů zřítil do hlavní lodi jeden nádeník. Po pádu ještě žil, ale po několika hodinách zemřel.

Již v roce 1883 a hlavně v roce 1884 se ve dvou polích u bočních dveří objevily vážné trhliny, které neodstranily ani opakované opravy omítky. Táhly se od střechy až k základům, kde byly nejhorší. Stavební mistr to přičítal většímu sesedání věže. Stavbyvedoucí, inženýr Karl Schwertassek, a další odborníci to ale přičítali špatně založenému třetímu pilíři na jižní straně, tedy vpravo od bočních dveří. Z tohoto důvodu se 13. prosince 1884 sešla komise stavebního úřadu, která jako příčinu prasklin ve zdi uznala špatné umístění třetího opěráku, rozhodla praskliny překrýt papírem a sledovat, zda se praskliny přes zimu rozšíří nebo ne.

Aby se stavební mistr přesvědčil o správnosti tohoto závěru, nechal odkopat základy dotčeného pilíře, čímž se odhalil pravý důvod: zednický polír Jansa z Čermné při práci spěchal, neodkopal část základů staré věže a postavil na nich opěrný pilíř. Protože pilíř, který byl postaven na pevném podkladu, nemohl sesedat stejně jako ostatní, objevily se trhliny ve zdivu na obou stranách pilíře a také na severní straně kostela ve stejných polích. Na jaře 1885 ale praskliny ve zdech nebyly větší než na podzim.

Na žádost obce budovu 22. června 1885 znovu prohlédl císařský inženýr a po dohodě s okresním zastupitelstvem rozhodl, že trhliny se znovu vyspraví a omítnou dobrou maltou, což se ihned stalo. Následně mohla být stavba kostela dokončena.

Vysvěcení kostela

Když byla stavba téměř dokončená, naplánovalo se vysvěcení kostela na 11. říjen (20. neděli po Letnicích). Místní duchovní se starostou obce Liborem Sponerem se 23. srpna vydali do Hradce Králové, aby tam na biskupství podali žádost o vysvěcení nově postaveného kostela. Bylo rozhodnuto, že 10. října na svěcení přijede samotný biskup.

V tento den odjela celá obecní rada do Rudoltic, aby na nádraží přivítala biskupa. S mnoha dalšími farníky tam jela s vyšňořenými koňmi. Z Lanškrouna přijel okresní hejtman, okresní rychtář, ředitel gymnázia a lanškrounský děkan; všichni pánové přišli na uvítání v uniformách.

Několik minut před půl čtvrtou odpoledne dorazil na nádraží Josef Johann Hais, biskup královéhradecké diecéze, s doprovodem. Přijel s nimi také vikář a děkan v České Třebové spolu se dvěma faráři. Na ctihodné hosty čekal na nádraží také rudoltický farář a administrátor v Ostrově.

Mezi významnými hosty byl i Rudolf Langer, zlatník z Lanškrouna, se svou ženou, který biskupovi věnoval nový pozlacený kalich. Biskup kalich milostivě daroval kostelu v Lukové. Současně s kostelem byl kalich posvěcen a použit při první mši svaté.

Následně se na faře pořádala hostina pro 25 lidí, další lidé večeřeli v kuchyni. Ve škole se pořádala další hostina pro učitele a třetí u starosty Libora Sponera v domě čp. 66.

Zvony

Ke kostelům patří též zvony. Historie lukovských zvonů při jejich rekvírování (zabírání) v roce 1942 má prý zádrhel. Jak němečtí občané, tak několik českých je toho názoru, že zvony byly uschovány v cihelně nebo na statku majitele cihelny Rudolfa Pfeifera, čp. 109. Požádám současného majitele statku, pana Jonáše Jirgese, zda neví něco bližšího.

Stanislav Vimr