Proměny Lukovského statku čp. 109 (Jíšovi)

Připomínají se též další větší zemědělské usedlosti, které byly původně dřevěné, čtvercového půdorysu. Později jich byla velká část zbourána a pozemky byly využity pro stavbu moderních domů. Zánik postihl i obě lukovské cihelny.

Starší cihelna v Lukové se nacházela v místech domku čp. 28 pod mysliveckou chatou. Cihelna je zakreslena už na mapě z roku 1839. Víme o ní, že patřila k panskému dvoru a dne 5. dubna 1871 byla převedena do majetku obce Luková. Na stejné mapě ale ještě nenalezneme druhou cihelnu, o které pojednává tento příspěvek. Tato mladší cihelna stála v místech dnešní střelnice.

Několik údajů k historii statku čp. 109, který vlastnila rodina Pfeiferova.

Dle mapy Stabilního katastru z roku 1839 patřily pozemky pro budoucí cihelnu ke statku čp. 127, který stál pod cestou směrem ke splavu. Vlastníkem byl Johan Janisch. Při přečíslování domů získal nové čp. 114. Později vyhořel. Protože panovala pověra, že když při požáru došlo k úmrtí (v tomto případě to byl statkářův pes), tak se dům musí postavit na jiném místě. Proto dům vystavěli nad cestou, přenesli na něj čp. 114 a dosud zde stojí jako jediný obytný dům (od r. 1945 Hejlovi).

Sledovaný dům čp. 109 měl dle výše uvedené mapy čp. 126 a vlastnil jej Johan Sponner. Tedy rodina Pfeiferova zde v té době ještě nebyla.

Až po téměř třiceti letech se novým majitelem stal Josef Pfeifer, který se zabýval pouze zemědělskou výrobou. Dvě z původních čtyř dřevěných budov, tvořících čtverec, byly v roce 1886 zbourány a 1888 zkolaudovány nové, vystavěné z cihel. Později se „cihelné“ přeměny dočkaly i ty zbývající.

Byl to až jeho syn Franz Pfeifer, který nechal postavit cihelnu. Jeho cihly byly značeny písmeny FP. Poté, co prodal majetek synovi Rudolfovi, prošla cihelna významnou modernizací strojního vybavení. Cihly se už nepálily dřevem, ale drobným uhlím. Jeho cihly nesly kód PR a jsou zde velmi rozšířené.

Ročně zde dokázali vypálit milion cihel. Zvládli i technologii výroby střešních tašek a duté cihly typu JESTAV. V Evropě byly zvláště roky 1934-36 pro obyvatelstvo velmi kruté, byla vysoká nezaměstnanost. V cihelně ale i v době krize našli zaměstnání mnozí občané z Lukau, Ziegenfuss a Thomisdorf. Cihly zde kupovaly stavební firmy z Lanškrouna i drobní odběratelé z Lukové a okolí.

Z matrik a farních zápisů máme dostatek informací o rodině Pfeiferových. Taktéž je solidně zdokumentována úspěšná činnost cihelny. Rudolf vlastnil ještě jeden dům na konci Damníkova. Cihelna již několik let před koncem války ukončila svou činnost a po válce byla pře-vedena na obec Luková.

V květnu 1945 byl organizován odsun německých občanů. Z pozdějších písemných informací se dozvídáme, kolik obyvatel žilo a pracovalo na tomto čísle popisném. Ale to už je nad možnosti tohoto článku.

Na základě dekretů domy obsadily rodiny Čechů z blízkého okolí i z vnitrozemí. Stavení čp. 109 a pozemky byly přiděleny rodině Josefa Jíši. Hospodářství později převzal syn Václav a posledním hospodářem byl nejmladší ze synů Eduard, který zde pokračoval v odchovu hospodářských zvířat a obhospodařoval zemědělské pozemky. Po válce již zde byly prováděny jen menší stavební úpravy.

Rodina Jíšova uschovala několik fotografií, které byly pořízeny původními obyvateli.

Jirgesovi – Statek 100DOLA

Když se objevily zprávy, že „Jíšův“ statek nabízí realitní kancelář k prodeji, bylo dost občanů, kteří se obávali, aby zde nový majitel nevytvořil nájemní ubytování.

Na druhou stranu bylo jasné, že si rekonstrukce vyžádá značné finanční náklady. Nabízelo se řešení – nemovitost zbořit a postavit si jen „domeček“.

Naštěstí pro statek se novým majitelem stala mladá rodina Jirgesova. Citlivě proměnili chátrající nemovitost na oku lahodící obytnou budovu. Stáje, chlívky a stodola byly k nepoznání přeměněny na prostory pro společenské akce a místo k setkávání při veřejných prohlídkách. Protože nový majitel je nadšenec pro historii a má slabost pro starožitnosti, máte zde pocit, že se nacházíte ve skanzenu nebo v muzeu. A tak se začala psát nová kapitola tohoto starého statku.

Před prodejem jsem na žádost Jíšových zdokumentoval vnitřní vybavení všech prostor, a proto mohu konstatovat, že statek měl velké štěstí.

O cihelně se dalo rozepsat až nyní. Dosud nebylo k dispozici to hlavní – fotografie majitele cihelny. Nedávno se ozval přímý příbuzný Pfeiferových (nar. 1981) a poskytl tolik žádanou fotografii. Jeho informace ale postrádají povědomí zakladatel zdejšího rodu – Josefa. Mám toho pro něho více. Tedy oboustranná spokojenost!

Stanislav Vimr

Popis: Úplně vlevo, se psem, je stavitel cihelny Franz, vedle něho stojí jeho syno-vé Rudolf a Julius, vysoký muž s motýlkem je Franz – bratr Rudolfa a Julia
Na snímku stojí za povšimnutí konstrukce, která se tyčí nad střechou (vpravo nad hlavami neznámé dvojice). Jde o dlouho hledaný tzv. větrník, větrem poháněnou vodní pumpu. V Lukové víme o čtyřech větrnících. V Květné byl jeden větrník a též jeden trkač, který dodával vodu pouze pro dům čp. 33 (Jos. Uchytil).