Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská

V pátek 28. listopadu k nám opět zavítalo Divadlo Komediograf, tentokrát s hrou Jak se Husákovi zdálo, že je Věra Čáslavská. Autor scénáře a režisér v jedné osobě, Luboš Balák,do hlavní role Gustáva Husáka obsadil Tomáše Matonohu, který je v paruce, brýlích a se svou slovenštinou téměř k nepoznání.

V roli Věry Čáslavské se střídají Tomáš Měcháček a Vladimír Polívka, který Čáslavskou ztvárnil v Lukové.

Hra začíná v noci 29. května 1975, kdy byl Gustáv Husák zvolen československým prezidentem. Usíná a ve snu se potkává s Věrou Čáslavskou, olympijskou vítězkou, mistryní světa i Evropy v gymnastice – pro oba noční můra a nejhorší sen. Vzpomínky na věznění, okupační rok 1968, posluhování Sovětskému svazu, Dva tisíce slov nebo sklonění hlavy při slavnostním hraní sovětské hymny… to vše interpretované během necelých dvou hodin z různých pohledů…

Lukovský Kulturní dům byl plný. Netuším, kolik diváků se narodilo před rokem 1975, kolik „Husákových dětí“ sedělo v sále, tuším však, že mnoha lidem se vrátily vzpomínky na dobu minulou…

V roce 1975 moji rodiče ještě ani netušili, že spolu začnou chodit, a o mé existenci netušili už vůbec. Dobu před rokem 1989 jsem zažila jen krátce a o tom, jaké to bylo, jsem slýchávala v rodině, vytvářela si pohled a názor s odstupem. Takže ačkoliv se sálem často ozýval smích, protože některé situace a herecké dialogy byly vtipné, hra pro mě osobně byla spíš hořká a smutná. Každý z nás v ní viděl něco jiného, protože každý z nás dobu minulou zažil jinak a jinak dlouho. Odstup od této doby ale umožnil zasmát se tomu, co bylo součástí života.

Jak v úvodu prohlásil Vladimír Polívka – hru hrají už jedenáct let a je to jediná hra, u které je mrzí, jak aktuální stále je a jak reflektuje politickou situaci. Mimochodem, párky a pivo – nebo koblihy – fungují bez ohledu na datum v kalendáři.

M. Čadová