Rozmarný duch

Páteční večer na konci března patřil v Lukové kultuře. Možná jsme čekali větší účast, ale s kulturou trochu jiného žánru, která ve stejnou dobu bavila a vyprodala lanškrounský LArt, se nedalo „soupeřit“.

Přesto věřím, že každý, kdo přišel na komedii Rozmarný duch v podání Divadla Ve středu, odcházel domů s pocitem příjemně stráveného večera. A opět smekám před herci, kteří hráli s lehkostí a přirozeností sobě vlastní.

Hry anglických dramatiků s typickým anglickým humorem bývají pro diváky občas trochu suché a nudné – což ovšem není případ Rozmarného ducha. Polovina 20. století, Beatles, spisovatel, který hledá inspiraci pro svou novou knihu… a jedna spiritistická seance, která se zdála být jako dobrý nápad… zpočátku…

Přiznám se, že jsem ze začátku nechápala, proč ve hře vystupuje služebná Edith, jejíž projev se téměř po celou dobu omezil na jednu větu, opakovanou stále dokola. Pro mě jako diváka postava naprosto zbytečná… přesto každá postava má ve hře své místo, svůj význam a smysl – někdy jasný hned, jindy až na konci. A stejně tak poselství hry si odnáší každý z nás – překoná tedy vše láska, která obsáhne celý vesmír? A existuje láska až za hrob?

Odpovědi ode mě nečekejte… ty najde každý sám v sobě.

M. Čadová
foto P. Celý