Po skončení První světové války v roce 1918, bylo vysázeno tisíce lipových stromků, které symbolizovaly samostatnost nově vzniklé Československé republiky.
Ne ve všech částech Československa mohli občané nově vzniklé republiky výsadbou lip vyjádřit svojí radost z nabyté svobody. Především obyvatelé Sudet, kam patřila i obec Luková, neměli zájem na těchto oslavách. Proto se lze domnívat, že v Lukové nebyly lípy v tomto roce vysazovány.
Dalším obdobím hromadného vysazování lipových stromů byl rok 1928 u příležitosti 10tého výročí vzniku Československé republiky.
Zde už můžeme s velkou pravděpodobností tvrdit, že i v Lukové byly lípy vysazovány, byť zřejmě velice poskrovnu.
Podle vyprávění pana Jaroslava Duška z čp. 164 lze však s jistotou konstatovat, že v roce 1928 jeho otec dvě lípy vysadil po stranách „dvorácké„ cesty. Sazenice stromků mu z pěstitelské školky v Olomouci přivezl jeho spolužák.
Je pozoruhodné, že každá lípa dostala své jméno.
Vpravo stojící lípa (z pohledu fotografie), blíže k domu pana Duška dostala jméno T.G. Masaryk. Lípu vysazenou naproti přes cestu pojmenovali Antonín Švehla.
Tady si musím postesknout, jak málo se o Antonínu Švehlovi píše ve spojitosti se vznikem republiky. V tomto období byl předsedou Agrární strany. Byl především mužem činu. Byl to on, kdo zajistil, aby se potraviny, obilí, maso, ale i stroje, uhlí atd. nevyvezly z republiky. Byl prvním předsedou vlády po dlouhých jedenáct let.
Budoucí ministr financí Rašín zjistil na poslední chvíli, že chybí základní zákon republiky -ústava!
Ještě v noci 17.10.1918 ústavu sepsal.
Ale to už je jiná historie, vraťme se zpět do Lukové.
Proč byly lípy vysázeny až po deseti letech?
V roce 1926-7 totiž proběhlo rozparcelování knížecích dvorů v Lanškrouně, Žichlínku a u nás v Lukové.
V Lukové se jednalo o dvanáct kolonistů.
Šest z kolonistů obsadilo podíly ve Dvoře a zbývajících šest si nad silnicí směrem na Žichlínek postavilo nové domy. Na dobové fotografii jsou nově postavené domy u Dvora označeny jako „KOLONIE“.
Kronika obce Luková uvádí následující informace:
Vznik samostatného československého státu vedl i k upevnění a rozšíření české menšiny v obci Luková. Národní jednota severočeská v Lanškrouně dala podnět ke kolonizaci. Podle pozměněného návrhu pozemkového úřadu v Praze došlo k rozdělení bývalého lichtenštejnského dvora českým osídlencům. Před tím v roce 1925 byly obce vyzvány, aby se přihlásili zájemci o půdu z bývalých knížecích dvorů. Na základě podaných žádostí přišlo do zdejší obce roku 1926 dvanáct kolonistů.
Na podzim v r. 1926 převzalo holou neobdělávanou půdu těchto 12 kolonistů. Ve stávajících budovách bývalého dvora, které byly rozděleny na šest dílů, byly přiděleny části k úpravě a užívání těmto osídlencům: Jaroslav Šula z Horních Heřmanic dostal příděl 15 ha a č. p. 168. Alois Šaršon z Kochova č. p. 20, okr. Boskovice, dostal 15 ha půdy a č. p. 169. Jan a Františka Hejlovi z Nepomuku č. p. 5, okr. Lanškroun, dostali 15,5 ha a č. p. 171. Jan a Emilie Šilarovi z Horní Čermné č. p. 522, který jako mistr kovářský dostal 6 ha půdy a číslo popisné 170. František a Marie Vaníčkovi z Bystrce č. p. 57 dostali 16 ha půdy a čís. pop. 172.
Antonín Chroust zastával v bývalém dvoře službu hospodářského adjunkta. Dvůr měla v nájmu Severomoravská cukrovarnická společnost v Mohelnici. Chroust dostal proto větší příděl jako u zbytkového statku, a to 26 ha a č. p. 13. Dalších šest kolonistů si mělo postavit nové usedlosti na pozemcích kolem dvora. Byli to: František a Žofie Štrohnerovi, příděl 15 ha a č. p. 162. Alois a Anna Beranovi z Horních Heřmanic, příděl 16 ha a č. p. 163. Jaroslav a Anna Duškovi z Verměřovic, příděl 15 ha a č. p. 164. Tomáš Šaršon z Kochova, okr. Boskovice, příděl 15 ha a č. p. 165. František a Marie Paukovi z Mistrovic, příděl 15 ha a č. p. 166. Čeněk a Františka Sontákovi z Horní Čermné, příděl 15 ha půdy a č. p. 167. K provedení úprav starého dvora ke stavbě a obývání zmíněných šesti usedlostí došlo v letech 1927 – 1929. V té době došlo podobně ke kolonizaci dvorů v Žichlínku (6 kolonistů) a v Lanškrouně (12 kolonistů). Poněvadž oba dvory sousedí, měl Pozemkový úřad v úmyslu utvořit z obou dvorů českou vesnici s vlastní samosprávou. Na nátlak Němců z obou vesnic byl tento návrh zrušen.
(účelově pozměněno a zkráceno – autor článku).
Vytvořená enkláva českých kolonistů v německé vesnici, to byla ta chvíle pro silné a hlasité vyjádření příslušnosti k Československé republice.
Třeba i touto formou - vysazením lipových stromků.
Stanislav Vimr
