Obec Luková

Kostel sv. Markéty

Obec Luková se jako farní uvádí již v roce 1350, v souvislosti s ustanovo­váním biskupství v Litomyšli. Už v této době zde tedy nepochybně nějaký kostel stál. Stejně jako řada dalších far zanikla v době katolické reformace a Luková se dostala do kolatury fary v Lanškrou­ně. V roce 1677 byla převedena k ob­novené faře v Damníkově a od roku 1784 se obnovila samostatná fara i zde.
Starý dřevěný kostel byl nákladně přebudován v roce 1677. Na jeho stav­bu byly použity mohutné kmeny z lesa, rostoucího v místech dnešních daleko­sáhlých polí mezi Lanškrounem a Lu­kovou. Interiér kostela zdobily malby zobrazující výjevy ze selského života.
V roce 1682 areál kostela doplnila masivní kamenná zvonice, která zároveň sloužila i jako vstupní brána na hřbitov.
V roce 1866 převzala patronát nad kostelem obec a začalo se uvažovat o demolici zchátralého kostela a vý­stavbě nového chrámu. Začátkem osm­desátých let devatenáctého století byl původní kostel i se zvonicí stržen a v roce 1882 šest koní přitáhlo z lomu v Albrechticích základní kámen pro nový kostel.

Stavbu, dokončenou v roce 1885, provedl dle vlastních plánů lanš­krounský stavitel Ondřej Seifert ná­kladem 19 345 zlatých.
Za dalších 2 I 00 zl. byly do nového kostela pořízeny varhany u firmy Rieger z Krnova. V novém kostele, honosícím se výbornou akustikou, se naplno roz­vinul hudební talent místních obyva­tel. Zdejší chrámový pěvecký sbor měl řadu vlastních písní, které se zpívaly jen v Lukové.
Přísně symetrický kostel má dlouhou obdélníkovou loď sklenutou křížovou klenbou s odsazeným a trochu nižším pětibokým presbytářem. Před vstupní průčelí celou svou šíří předstupuje štíh­lá věž s vysokou jehlancovou střechou.
Zvonové patro věže, od spodní části oddělené kamennou římsou, je na všech stranách otevřené sdruženými okny s lomenými záklenky. Korunní římsa věže nad středy stěn vybíhá v sedlové štítky, v nichž jsou vsazeny hodinové ciferníky. V nárožích věže ve vrcholu vybíhají na konzolách vysazené ka­menné věžičky završené plechovými kytkami.
Stěny lodi chrámu s okny zaklenu­tými lomenými oblouky s dřevěnými kružbami zajišťují opěrné pilíře. Zeď s triumfálním obloukem vrcholí ka­menný sanktusníkem přikrytým sed­lovou stříškou. Stěny v interiéru chrá­mu pokrývá secesní výmalba tvořená geometrizovaným vegetabilním orna­mentem, provedeným v kombinaci modré, červené a zlaté barvy.
Vnitřní zařízení kostela vzniklo sou­časně s chrámovou budovou a stylově s ní tvoří jeden celek. Uprostřed hlav­ního oltáře je v rámu završeném lome­ným obloukem obraz sv. Markéty vy­tvořený malířem Neugebauerem v roce 1884. Po stranách obrazu stojí poly­chromované sochy sv. Antonína Pa­duánského a sv. Alžběty. Celý oltář vr­cholí hustou sítí fiál propletených kruž­bovými motivy.
Po stranách vítězného oblouku jsou oltáře zdobené obdobnou architektu­rou jako hlavní. Pravý oltář sv. Got­harda nese obraz z první poloviny 19. století, s jehož vznikem je svázána po­věst, která vypráví o tom, jak v době, kdy ještě existoval velký lukovský rybník, bývala obec často postihována silným krupobitím, které přicházelo právě přes rybník a vše potlouklo. To trvalo léta a lidé mívali bídu s nouzí. Jed­nou, když se zase hnala bouře k obci, rychtářka se ve své úzkosti obrátila s prosbami na sv. Gotharda. Přinesla z komory poslední bochník chleba a dr­žíc jej proti blížícím se mrakům vzývala světce o pomoc. A skutečně byla ten­tokrát Luková před pohromou uchrá­něna a měla pěkné žně.
Na památku této události dala rych­tářka namalovat obraz představující sv. Gotharda v biskupském rouše, jak vztahuje ruce proti mračnům. Před ním klečí žena v dobovém kroji a zdvihá k ně­mu pecen chleba. V pozadí je zobrazen původní dřevěný kostelík a rychta v Lu­kové, v popředí je břeh rybníka.

V. Novák (Listy Lanškrounska)

Lukovský pomník padlých vojáků

Autor Pomníku mně není známý. Rok zhotovení (errichtet) je 1932. Byl postaven vojákům padlým v 1. světové válce. Za 2. světové války místní němečtí obyvatelé přidělali na pomník tabule, kam připisovali jména padlých německých vojáků (Lukovská kronika 1943). V roce 1949 byla provedena úprava na tomto pomníku z 1. světové války tak, že byla dána nová deska s nápisem, který navrhl ředitel místní školy pan Ladislav Fišer. Byl na ní nápis s těmito slovy:“ Kupředu, zpátky ni krok. Věčná sláva Rudé armádě a všem, kteří vybojovali svobodu a české osídlení pohraničí v roce 1945.“ Jména padlých za 1. světové války zmizela. To se nemělo stát. V současné době nese pomník pamětní desku s nápisem „Již nikdy válku!“ Obětem 1. a 2. světové války 1914 – 1918, 1939 – 1945 obec Luková.
Další pietní místo v naší obci zasvěcené památce padlých je na místním hřbitově. 5. listopadu 1948 byla provedena exhumace ostatků devíti ruských zajatců, kteří byli zastřeleni v roce 1944 německou armádou a pohřbeni za hřbitovní zdí. Jejich ostatky byly přeneseny do společné hrobky na místním hřbitově. Podle zbytků šatů byl mezi nimi jeden ruský důstojník. Na této hrobce je zřízen náhrobek s pěticípou hvězdou a nápisem:“ Na věčnou paměť.“ Datum zřízení náhrobku není znám.

Čtvrtečková Eva

© 2015-2017 Obec Luková, Veškerá práva vyhrazena | Realizace HezkéWEBY.cz
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.